Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.


REDBULL DOLOMITENMANN - Sobota 10.9.2011

Pinďa na Dolomitenmannovi...

VÍCE O ZÁVODĚ
VÝSLEDKY absolut
VÝSLEDKY mtb

Jako první štafetový závod jsem zvolil rovnou neoficiální mistrovství světa v extrémních štafetách s názvem Red Bull Dolomitenmann - 24.ročník, který se konal 9. - 11. září. Složení týmu bylo velmi pěkné: Běh-Lukáš Mencl, Paraglid-Pavel Štěpán, Kajak-Pavel Šindelář, Bike-Jan Tříska.

Vyrazili jsme už radši ve čtvrtek ráno. Pavla jsem z lodí naložil v Blovicích, Borise v Plzni a paraglider už tam na nás čekal. Cesta celkem ušla slabejch 6 hodin. Lienz je opravdu pěkné město, hlavně tam všude mají cyklostezky, toho se asi u nás nikdy nedočkáme, když jsou drahý jak dálnice! Hned co jsme přijeli tak jsme složili věci a vyrazili na obhlídku trati. Boris s Pavlem vyrazili na běžeckou a já jsem vytáhl bika. Hledaní neoznačené trasy ve městě byla celkem makačka, ale nějak jsem se s toho vymotal. Po 3 kilometrech se jede po lávce na lanech kde mam asi 5 centimetrů na každém straně od konce řidítek, pak následuje 15 minutový pochod s kolem na zádech. Potom je tam i jeden malý brod, ale spíš to vypadá jako velká louže. Následuje opravdu zdlouhavá šotolinová cesta plná serpentýn. Po 30 minutách je krátký výjezd sjezdovky, pak opět bike na záda, naštěstí jen na pár minut. No a zase ta nekonečná šotolinová cesta. Najednou to vypadá, že už by mohl být konec a najednou opět bike na záda vrchol skoro vidim, ale moc se nepřibližuje. Po 15 minutách jsem na vrcholu Hochsteinkreuz 2057m. Chvilku se kochám, ale je tu něco okolo 10 stupňů, tak na sebe obleču všechny hadry co mam a vyrážím vstříc sjezdu který měl mít 9,4km. Začátek vypadá zajímavě. Jede se pod lyžařským vlekem a pak mě to vyflusne na sjezdovku. Odhadoval bych jí tak na červenou obtížnost. Najednou je odbočka mimo sjezdovku a tam začíná hroznej mazec. Kořeny jak hovado a sklon slušné černé sjezdovky, kouskama ani nevím jak už to mam vyvažovat, abych nešel přes přední kolo. Nějak jsem se s toho vymotal a vjíždím zpět na sjezdovku. Po chvilce sjíždím blbě s trasy a návrat mě stojí 200 výškovejch metrů. Zbytek trasy vede po sjezdovce do města na náměstí. Jel jsem to asi 3 hodiny. V závodnim tempu jsem věřil, že to zvládnu do dvou hodin.


Při návratu do našeho bejváku jsem zjistil, že tam bydlí celkem slušný hvězdy jako třeba Magál, Mrůzek, Horák, Novotný, Hruška a další. Mihnul se tam i Škarnitzl. Měl ject i Kulhavý, ale asi šel někam chlastat. Nejspíš by bydlel taky u nás, měl tam celej zbytek týmu.

Mezi čekáním na Borise a Pavla jsem si vycentroval zadní kolo asi dostalo pěknou ranku. Najednou kouknu a přichází Boris. Říká, že to je slušnej mazec. Pavel přichází chvíli po něm. Večer si dáme pár pivek na uklidnění a kouknem na film. V pátek ráno jdeme na prezentaci pro čísla a scházíme se tam s padáčkářem. Opravdu pohodovej chlápek, kterej už na týhle akci byl po třináctý. Každý jsme dostali svojí tašku. Já tam našel jedno číslo na kolo, druhý na záda, šátek, tričko, poukaz na masáž, kartičku s večeří dvěma pivama a závěrečným gulášem a nezbytnou reklamní samolepku, kterou jsme měli nařízeno mít nalepenou na helmě. Po odprezentování jsme jeli s Pavlem na dolejší vodácký usek. Vypadalo to celkem výživně. Po obědě jsme jeli ještě na sedmimetrový skok z mostu a to byla pěkná podívaná. Trasa na kajaku byla i proti proudu, no prostě pro každého to museli udělat extrémní.

Na večer jsme jeli do města na večeři, která byla zdarma. Nějaký těstoviny a dvě pivka. Po příchodu domů jsme namontovali čísla a hlavně ty jejich reklamy.

Ráno se stávalo celkem na pohodu. Vrtulníky tam lítaly s matrošem jak blázní. V sedm hodin jsme museli do města hodit padáčkáře a Borisovo hadry na převlečení. Loď už na startu byla z předchozího dne, akorát se Pavel musel dostavit na kontrolu rozměrů a váhy. V devět hodin Pavel a Boris odjeli na start do města. Já tam za nima přijel na kole. Na desátou byl plánovaný start. Televizní kamery tam natáčeli jak šílený. Odbyla desátá a dav se rozběhl a vrtulníky je pronásledovaly celou cestu. Mě akorát zbejvalo čekat kdy na mě bude řada. Kouknu z okna a Horák, Hruška a Novotný vyjíždí z baráku, tak si řikam, že bych asi taky měl vyjet. Za pár minut je následuju. Po půl hodině přijíždím na konec kajakářské trasy a čekám na Pavla. Mezitím mě označí kolo barevnou fixou, abych si ho nikde nemohl vyměnit. Skoro se blíží limit hromadného vypuštění cyklistů a nejednou se blíží Pavel. Vjíždim do koridoru a Pavel se zatměním v očích mi předává babu. Ihned tam hodim vzteklou a vyrážím vstříc trati. Začátek se jede trochu jinak než jsem čekal, ale vše je v pohodě. Celá trasa se nahoru jede tak jak jsem si myslel až na jednu kontrolu na sjezdovce. Stoupání jsem nějak přežil. Předjel jsem asi 8 lidí a dva dali mě. Následoval sjezd. Začátek pohoda po sjezdovce a najednou měla přijít ta hnusná část s kořenama s které jsem měl opravdu veliký respekt. Ale trasa vedla jinudy, tak jsem si celkem oddychl. Sice to byl sjezd černý sjezdovky, ale ten byl v pohodě. Konečně jsem na poslední sjezdovce s vidim už asfalt na náměstí. Na posledních 100 metrech před cílem mi chytá slabá křeč, ale ta už mi nerozhodila. V cíly na mě čeká Pavel a je spokojenej s výsledkem, 53.místo v amatérech, ale přitom v nich jel třeba Kristián Hynek, kterej vyhrál celkově bika. Je to celkem zkreslující. Můj čas byl něco okolo 1:57 minut. Celkem to ušlo. Po chvilce jsme se sešli všichni a dali si finální guláš s pivkem. Večer nás čekala AfterParty. Tak jsme se odjeli převlíct a umejt. Nazpátek do města jsme šli pěšky. Pří průchodu okolo výsledku jsme zjistili, že nás diskvalifikovali. Ihned jdeme s Borisem za nějakým šéfem. Bylo nám řečeno, že máme počkat až skončí vyhlašovací ceremoniál. Tak čekáme a pořád nic. Nejednou přijde nějakej maník a řekne nám, že jsem prej na nějakém úseku sjezdovky měl ject z jedné strany na druhou a já jel rovně. Samozřejmě přede mnou jel další cyklista a tomu neřekli nic a hlavně jsem jel pořád v kolejích, ale řekli, že byli údajně od tréninku. Tak jsme se na ně vyprdli a šli se pořádně ožrat. Návrat do penzionu byl poněkud delší než předchozí cesta. Ráno jsme všichni v pohodě vstali a začali balit věci. Něco okolo 11 hodiny jsme vyjeli a navrát do reality přišel v sedm hodin.

Takže akce proběhla ve zdraví, ale nasrali mi Rakušáci. Příští rok snad vyrazíme na reparát. Stoupání 17,4km, sjezd 9,4km a nastoupáno1695m.




 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one